Seznamte se: John Ronald, Misionář Afriky, který začíná od nuly

John Ronald Bukelembe se narodil a vyrůstal v Keni. Víra byla přirozenou součástí jeho života, tak jak je v Africe běžné. K podrobnostem jeho osobního příběhu a kněžského povolání se ještě vrátíme později v samostatné sérii, teď jen předestřu, že toužil být knězem a misionářem zároveň. Proto se  rozhodl stát také členem kongregace Misionáři Afriky.

Tento mužský misijní řád vznikl v 19. století v Alžírsku, v době koloniální expanze, a jeho cílem bylo pracovat přímo mezi Afričany. Tzv. Bílí otcové zakládali první křesťanské komunity v africkém vnitrozemí a kromě farností budovali školy, nemocnice, kněžské semináře. Ve chvíli, kdy jejich práci mohli převzít a spravovat místní lidé, stávající působiště opouštěli a odcházeli na nová misijní území.  Nutno přiznat, že zejména jejich úsilím je Afrika z poloviny křesťanský kontinent.

Bez dobré přípravy to nejde...

Kněz a řeholník John byl svou jedenáctiletou formací připravovaný právě na takový úkol – budovat zázemí a společenství na zelené louce. Způsob práce jeho kongregace počítá s tím, že řeholní bratr je schopen existovat na místě bez infrastruktury, zorientovat se v něm a postupně spojit jednotlivé duchovní a praktické prvky do fungujícího celku. A taky být smířený s tím, že většina práce nebude vidět hned…

Misionář, který má svůj úkol zvládnout, musí být člověk oddaný i odolný.  Vědět, co a jak a nezaleknout se nepříjemností. Proto čím více dovedností a zkušeností má, tím pro něj lépe. John Ronald nejprve na univerzitě v Nairobi vystudoval účetnictví, pak se stal misijním knězem a následně se ještě vysokoškolsky dovzdělal projektovém řízení.

Vzdělání a formace není totéž

Když John asi jako dvacetiletý mladík odjížděl do semináře, jeho rodiče měli podepsat dokument, v němž mimo jiné stálo, že v případě jeho smrti během formace bude pohřben v zemi, kde zemře. Otec to nejprve zcela odmítl. Nakonec ale souhlas podepsal a John odjel.

Jeho příprava začala v Ugandě, pokračovala v Burkině Faso, kde se učil francouzsky a procházel noviciátem, a dál vedla do Rwandy. Právě tam poprvé pracoval v běžné farnosti – s mládeží, v nemocnicích, ve věznicích, mezi lidmi bez pevného zázemí. Svoje teologická studia zakončil na Pobřeží slonoviny.

V každé z těchto zemí musel začít znovu. Nový jazyk, nové prostředí, jiná pravidla. To, co fungovalo tam, tady neplatilo. Potýkal se s existencí v nevyhovujících podmínkách.

 V Burkině Faso ho trápil nejen francouzský jazyk, ale také vedro, v němž se nedá spát a způsobuje krvácení z nosu. Přirozená pro něj mnohdy nebyla ani místní strava – doma by opici, psa ani krokodýla nepovažoval za jídlo vhodné pro lidi.

Musel se naučit vydržet nepohodlí, být disciplinovaný a přizpůsobivý. Žít život místních lidí a pochopit, co je iluze a realita misijní práce. Protože to, co dává smysl na papíře, se musí v praxi znovu poskládat – podle lidí a podmínek, nikoliv podle idealistického plánu.

Nyní je před ním misijní služba v Demokratické republice Kongo, kde má vybudovat novou farnost v lokalitě Ingbokolo. A my ho při tom budeme doprovázet a sledovat opravdu zblízka...