Filiálka neboli „outstation“ ve vesnicích Ingbokolo a Kiyebe

Z hlediska kněze není Johnova farnost Krista Krále v konžském Ingbokolo běžné působiště, a to z důvodu, že byla otevřena teprve letos v lednu. Podívejme se teď zblízka, co otevření farnosti v praxi znamená a jak se liší farnost plnohodnotná od té provizorní.

Areál farnosti v Ingbokolo s „kostelem". Ještě donedávna bylo toto místo definováno jako „outstation“.

Formálně farnost začíná existovat ve chvíli, kdy biskup vydá dekret, kterým jí vymezí území, jmenuje člověka zodpovědného za její fungování a vytvoří právní podmínky pro hospodaření a vedení administrativy. K tomu patří nejen účetnictví, ale i církevní matrika.

Kněz, který je pověřený, aby ji uvedl do plného provozu, pak musí zajistit všechno, co živá farnost vyžaduje. Konkrétně John si musí sehnat jak liturgické potřeby či motorku, tak vyřešit problém s vodou a postavit nový kostel. A to vůbec není všechno, co bude muset zajistit a vybudovat v nejbližších měsících a letech. Vedle toho bude samozřejmě poskytovat tisícovkám farníkům veškeré své kněžské služby.

Misionář John musí poskytovat nejen kněžské služby věřícím, ale také zajistit v nové farnosti vodu a postavit větší kostel.

Roky před tím, než farnost vznikne úředně, funguje na daném místě farnost provizorní, filiální. Můžeme to chápat částečně jako misijní stanici, ale v Africe se pro to ujal výraz outstation.

Filiální farností, neboli outstationem s typickou kaplí, je také ugandská vesnice Kiyebe, ležící ve výšce kolem 2000 metrů nad mořem. Pochází z ní generální vikář diecéze Kabale John Vianney Sunday.

Není to plnohodnotná farnost, takže nemá svého vlastního faráře. Kněz sem dojíždí příležitostně a kostel vypadá jako velký jednoduchý dům, jehož kapacita obvykle dávno nestačí. Při bohoslužbách se pak často používají stany nebo různé provizorní přístřešky, aby lidé nemuseli hodiny stát na přímém slunci nebo v dešti.

Generální vikář John má v zapadlé horské vesnici svůj dům i rodinu a často sem jezdí. Jeho kamarádi jsou většinou také vysoce postavení diecézní kněží, což místní komunitě přináší personální exkluzivitu, větší počet mší a v porovnání s Ingbokolo možná i trochu lepší podmínky.

Vesnice Kiyebe má štěstí. Jeden z jejích talentovaných obyvatel se vypracoval na druhého nejvyššího muže v diecézi a dnes z toho má prospěch celá místní komunita.

Když se v Kiyebe koná slavnostní bohoslužba, sejdou se stovky věřících, kteří by se do budovy určené k bohoslužbám nevešly. Musejí být venku jako všichni ostatní, mají však k dispozici alespoň pořádné stany.

Do kaple v Ingbokolo se také nevejdou dvě třetiny lidí, kteří pravidelně chodí ke svátostem. Ale nestěžují si. Čekali teď na kněze dva roky. Pokud se v té době chtěli zúčastnit mše, museli na ni jít pěšky 27 kilometrů.

Před sluncem a deštěm je chrání jen provizorní přístřešek, proto je nový kostel pro farnost prioritou.

Ve filiální farnosti se o věřící stará katechista

V těchto provizorních farnostech tedy kněz nepůsobí, jen sem několikrát do roka přijede odsloužit mši. Potřeby věřících tak musí zajišťovat katechista. Bez jeho obětavé služby se žádné takové místo neobejde. Obvykle žije přímo v dané lokalitě. Katechista v Kiyebe má dům hned vedle kaple.

Mezi jeho obvyklé úkoly patří:

• vést nedělní bohoslužbu slova, když není přítomen kněz,

• připravovat děti a dospělé na křest, první přijímání nebo biřmování,

• organizovat modlitby a setkání malých křesťanských komunit,

• navštěvovat nemocné.

  
  

Na mnoha místech je katechista zároveň učitelem, zemědělcem nebo vesnickým lídrem, přičemž často pracuje buď zcela zadarmo, nebo jen za velmi malou odměnu. Katechista v Kiyebe dostává asi 7 eur měsíčně.

Syn katechisty z Kiyebe před jejich domkem, který dnes už neexistuje. Chlapec studuje v nedalekém malém semináři a sní o dráze kněze. Jeho příběh vám v budoucnosti přineseme.

Takto kaple v Kiyebe vypadá uvnitř.

Kapacita nedostačuje ani když se mše zúčastní jen děti.

Na osobě a práci katechisty fungování provizorní farnosti vyloženě stojí. Není tedy ničím neobvyklým, pokud je pro věřící známější a důležitější než kněz, který přijede jen několikrát do roka a lidé ho vlastně vůbec neznají. Zatímco katechista s nimi žije a sdílí většinu starostí.

V Ugandě jsou outstationy základní součástí struktury farností, zvlášť ve venkovských oblastech. Vznikají proto, že cesta do mateřského kostela bývá příliš dlouhá nebo komplikovaná.

Proces proměny outstationu ve farnost bychom si mohli představit nějak takto:

1. Na začátku vznikne malá komunita.

2. Jak se rozšiřuje počet lidí, stane se z ní outstation.

3. Po čase získá kapli nebo kostel.

4. Když je počet věřících už obrovský, promění se ve farnost.

5. V dalším kroku pak tato mateřská farnost sama zakládá další outstationy.

V Demokratické republice Kongo je systém podobný, ale vzdálenosti bývají mnohem větší a některé outstationy jsou velmi izolované. Katolická církev zde představuje jednu z největších institucí v zemi a kromě farností provozuje rozsáhlou síť škol a nemocnic. Jak konkrétně to vypadá, se později dozvíme od Johna. Už brzo nás s sebou vezme také na bahnitou tour de Congo...

Rozloučíme se ale v Kiyebe a to pohledem na kapli, který dnes už takto nikdo nezachytí.

I tady se rozhodli problém s kapacitou řešit stavbou nového kostela, kterému už padl za oběť katechistův dům. Budova kaple zůstala zachována a bude sloužit jako nedělní škola a zázemí pro další pastorační aktivity.

Nový kostel v Kiyebe a Ingbokolo

Máme nyní jedinečnou možnost sledovat, jak se staví nový kostel v ugandské vesnici, odkud pochází a kde má svou rodinu i domov generální vikář John; a jak se staví kostel v Demokratické republice Kongo, ve farnosti, kterou má na starosti keňský misionář John.

Bude mít vikář oproti misionáři konkurenční výhodu?

Jak budou nové kostely vypadat?

Budou se na jejich financování podílet i Papežská misijní díla?

Sledujte to společně s námi...

V prostoru před současnou kaplí v Kiyebe už byly zahájeny stavební práce na novém prostornějším kostele.

Inženýrské práce v Kiyebe před zahájením stavebních prací. Katechistův dům stavbě překážel, proto musel být zbourán. Rodina se přestěhovala do domu pro návštěvy, který se nachází za stávající kaplí.

Na jaře práce poměrně rychle pokračovaly, nyní je ale stavba pozastavena.