To už nejsou cizí lidé, jsou to moji další synové
Aktualizováno: 2. 7.
Co člověka vede k tomu, aby několik let podporoval studium někoho, kdo se nachází na opačné straně zeměkoule a nikdy ho osobně nepotká? A proč považuje za důležité pomáhat právě budoucím kněžím? V rozhovoru nám na to odpovídá paní Michaela z Brna, která doprovází na cestě ke kněžství už čtvrtého mladého muže z misijních zemí. Tři z nich jsou dnes kněží, ten poslední je rok před svěcením.
Lidé mají velký soucit s chudými a hladovými dětmi, ale podporovat studenty kněžského semináře se na první pohled nemusí jevit nijak naléhavě. Jak jste dospěla k poznání, že je to důležité?
Postupně jsem poznávala, že chudé a hladové děti podporuje hodně lidí z mého blízkého okolí, mnozí velmi soucitní a štědří, zdaleka ne vždy praktikující věřící. Aby mohly děti i se svými rodinami poznávat život ve víře, potřebují kněze. Silně ovlivněna také sv. Terezií z Lisieux, od malička misionářkou (už v lednu 1882 se stala členkou Papežského misijního díla dětí a od r. 1927 hlavní patronkou misionářů a misií) a také mojí patronkou, ke které jsem již od dětství velmi „vzhlížela“, jsem se rozhodla svým maličkým dílem podporovat právě bohoslovce.
Neobáváte se v dnešní nejisté době, zda vám prostředky vynaložené pro někoho cizího nebudou chybět pro vaše vlastní potřeby?
Jsem přesvědčena o správnosti své malé podpory a věřím, že mi bude dopřáno pokračovat. A oni to už nejsou cizí, to jsou „moji“ další synové, k těm rodným…
Seminarista Fred byl vysvěcen v roce 2019. Paní Michaele poslal na památku také fotografii ze své první samostatně sloužené mše svaté.
Co přináší takováto podpora bohoslovců v misiích vám osobně?
Mám obrovskou radost, když si s právě podporovaným bohoslovcem vyměníme pár řádků (např. o Vánocích), když „dorazí do cíle“, tedy je vysvěcen na kněze a začne působit v přidělené oblasti (pak už možnost osobního nebo písemného kontaktu není, ale zůstává ten modlitební) a především se těším, že se jednou potkáme. Tato malá pomoc mě naplňuje velkou radostí a pokojem.
Pokud by se nyní někdo rozhodoval, zda do toho jít, když je tolik jiných věcí, které by mohl podpořit, anebo si není jistý, zda se jedná o smysluplně vynaložené prostředky, případně má obavu, jestli mu v budoucnosti nebudou chybět na „důležitější“ věci, co byste mu poradila?
Tak každý žijeme v jiném prostředí, s různými možnostmi, a i forma podpory misií nemusí být nutně finanční (ovšem i tuto je možné ukončit v případě nutnosti). Pokud už ale někdo tuto možnost pomoci zvažuje, vřele bych doporučila přečíst si maličkou brožurku „Janna Bigardová“, zakladatelka Díla sv. Petra, apoštola pro domorodé kněžstvo (Igino Giordani) a věřím, že spolu s modlitbou bude v dané záležitosti učiněno správné rozhodnutí.
Prozradíte nám, zda máte také nějakou vlastní nebo oblíbenou modlitbu, kterou se za „své“ bohoslovce modlíte?
Osobně hodně vyzdvihuji modlitbu růžence, jehož síla je nezpochybnitelná. Za bohoslovce i za vysvěcené kněze se modlíme ve skupince Modliteb matek, každodenně pak:
